Vánoce bývají spojovány s očekáváním, setkáváními a snahou vytvořit "správnou" atmosféru. Pro člověka žijícího s nemocí však toto období často zesiluje tlak, který je přítomný už během roku. Nároky na energii, pozornost a výkon se zvyšují právě ve chvíli, kdy je tělo i psychika citlivější. Vánoce pak mohou působit spíše jako zkouška než jako čas...
Setkání pacientů nejsou samozřejmou součástí zdravotní péče. Nevznikají z povinnosti ani z formální potřeby "něco organizovat". Vznikají z lidské potřeby sdílet, porozumět a nebýt v nemoci sám. Právě tato jednoduchá, ale hluboká potřeba dává setkáním pacientů jejich smysl.
Rovnováha mezi nemocí a životem není stav, kterého lze jednou dosáhnout a mít jej navždy. Je to proces, který se neustále proměňuje. Závisí na zdravotním stavu, psychické kondici, okolních okolnostech i na tom, v jaké fázi života se člověk právě nachází. V životě s nemocí se rovnováha nehledá mezi dvěma oddělenými světy, ale uvnitř jednoho života,...
Pacientské projekty vznikají z potřeby. Ne z ambice, ne z marketingu a ne z touhy po viditelnosti. Vznikají z konkrétní zkušenosti lidí, kteří se ocitli v situaci, na kterou je nikdo nepřipravil. Nemoc, nejistota, ztráta kontroly a hledání orientace jsou okamžiky, kdy se ukazuje, jak důležitá je lidská blízkost, sdílení a smysluplná iniciativa.
Začátek nemoci je zvláštní období. Člověk stojí na prahu něčeho, čemu ještě nerozumí, a přitom tuší, že se jeho život zásadně promění. Informace přicházejí rychle, emoce se střídají a hlava se snaží udržet kontrolu nad situací, která se vymyká dosavadním zkušenostem. Právě v tomto okamžiku by mnozí z nás ocenili možnost vrátit se v čase a říct si...
Sdílení zkušenosti není samozřejmostí. Pro mnohé lidi je to krok, který přichází až poté, co si sami projdou obdobím ticha, zpracování a vnitřního uspořádání. V životě s nemocí má sdílení zvláštní význam. Nejde o potřebu mluvit za každou cenu, ale o možnost předat něco, co může mít hodnotu pro druhé.
Diagnóza vážné nemoci je okamžik, který se hluboko zapíše do paměti. Nejen jako fakt, ale jako zkušenost. Přestože od jejího stanovení může uplynout dlouhá doba, připomínky diagnózy se do života vracejí znovu a znovu. Nejčastěji při kontrolách, vyšetřeních, výsledcích nebo v okamžicích, kdy tělo vyšle nečekaný signál. Tyto návraty však nemusí mít...
Životní tempo je jedním z nejméně viditelných, ale zároveň nejzásadnějších faktorů, které ovlivňují naši každodenní pohodu. Často si ho plně uvědomíme až ve chvíli, kdy do života vstoupí nemoc nebo dlouhodobé vyčerpání. Teprve tehdy se ukáže, že tempo, které bylo dříve považováno za normální, nemusí být dlouhodobě udržitelné.
Nejistota patří k nejtěžším a zároveň nejméně viditelným součástem života s nemocí. Neprojevuje se vždy navenek, často ji nelze přesně pojmenovat ani vysvětlit okolí. Přesto je neustále přítomná – v myšlenkách, v očekáváních, v obavách z budoucnosti. Pro mnoho lidí je právě nejistota tím, co je na nemoci nejtěžší snášet.
Pohyb je jednou z nejpřirozenějších součástí lidského života. Pro mnohé z nás byl dlouhou dobu samozřejmostí, kterou jsme příliš nevnímali. Teprve v okamžiku, kdy do života vstoupí nemoc, získává pohyb nový význam. Už není otázkou výkonu, rychlosti ani vzdálenosti. Stává se každodenní jistotou, opěrným bodem a způsobem, jak zůstat v kontaktu se...
Život s vážnou nemocí je zkušenost, která přichází nečekaně a bez pozvání. Často převrátí dosavadní jistoty, plány i představy o budoucnosti. Přesto – nebo možná právě proto – může být také začátkem nové etapy. Etapy, ve které se člověk učí dívat na svět jinýma očima a znovu hledat smysl v obyčejných věcech.
Konec roku přirozeně svádí k bilancím, předsevzetím a velkým slovům. V životě s nemocí však tato potřeba často ustupuje do pozadí. Ne proto, že by chyběla naděje, ale proto, že zkušenost naučila větší zdrženlivosti. Přání do dalšího roku se pak nerodí z touhy po změně za každou cenu, ale z respektu k realitě, která se v uplynulém roce ukázala v...
Bilance roku s nemocí nevypadá jako součet splněných cílů ani jako přehled událostí, které by bylo možné jednoduše seřadit. Spíše připomíná tiché ohlédnutí, v němž se jednotlivé momenty skládají do obrazu, který není ostrý, ale je pravdivý. Rok se nehodnotí podle výkonu, ale podle toho, jak se dařilo udržet rovnováhu v proměnlivých podmínkách.